SESI

Sesi je moje spřízněná duše. Je to moje největší láska a náš vztah se nedá popsat slovy. Poprvé jsme se setkaly v roce 2011, kdy jsme si jí přivezli domů. Byl to uzlíček neštěstí. Žila na ulici, kde jí týrali bezdomovci. Když přišla k nám, měla velký problém s muži. Během několik let se neuvěřitelně změnila a stala se milovnicí lidí i psů. V podstatě milovala cokoli živé. 

I přes svůj nehezký začátek milovala život a ze všeho měla radost. Milovala dlouhé procházky a víkendy na chatě. Byla tedy neskutečně vybíravá na jídlo a občas to s ní byl očistec, aby se najedla.

Společně jsme dělaly sportovní kynologii, která ji moc bavila. Na agility poli se nikdy neukázala oficiálně, ale milovala dlouhé rovinky se zónovkami - ačkoli zóny neřešila. V důchodu byla od roku 2017. Na stará kolena zkusila hersenwerk, který jí neskutečně chytl a měla velký talent. Škoda, že jsem o něm nevěděla dřív.

Na práci byla šprtka. Pracovala pro mě, jen a jen pro mně. Nepotřebovala motivaci, stačil jí náš společný čas a radost. 

13.6. brzy ráno prodělala mrtvičku, díky té se zjistilo těžké selhání jater. Nastala těžká léčba. V noci z 6.7 na 7.7. měla podstoupit operaci, bohužel její tělíčko narkózu nezvládlo a tak nastala zástava celého organismu. Zázračně se z toho dostala. Od 23.7. jsme léčili zánět celého trávicího traktu. Ačkoli to vypadalo nadějně, 31.7. byl zjištěn zánět dělohy, zánět celého trávicího traktu, měla tekutinu v dutině břišní a už vůbec neměla játra. Bylo to těžké, ale rozhodli jsme se její trápení ukončit. Bylo to to nejlepší řešení...

Holčičko moje, miluji Tě nejvíc na světě a vždycky budeš moje největší láska a spřízněná duše. Už je Ti lépe a to je to nejdůležitější. Moc mi chybíš!

VOŘÍŠKIÁDY